Dopis, návštěva Mrzimoru a Katie

Tak dnes takový mišmaš.

Začnu asi s tím, že nás propustili z ošetřovny. Skvělý, že? Museli jsme ale poslední den na vyšetření. Bylo to celkem v pohodě. Nejdřív jsme měli jít do takové budky, kterou Hitori dostala od Munga a pak se píchnout špendlíkem do prstu a nechat odkápnout krev do nějaký tekutiny v kotlíku. Většina byla zdravá, až na 2 lidi, přibližně, kteří akorát měli jíst zeleninu, ovoce apod.

Pak se přesunu k tomu, že mi taťka KONEČNĚ ODEPSAL! Ale nejsem ráda za to, co mi napsal... Prosila jsem o to, aby mi napsal jména těch lidí, kteří zabili mamku a unesli Katie. A došla mi taková odpověď...

Asi mě zná až moc dobře... Ale o prázdninách si s ním musím promluvit. O tomhle a ještě o tom, co jsem psala minule.

Pak se asi přesunem k mému dobrodružství v Mrzimoru. Ano, vidíš dobře. V MRZIMORU! Mají to tam fakt zatraceně moc pěkný! Vzala mě tam Vin. Když jsme vešly, bylo to v pohodě. Ale když jsme odcházely... Minuly jsme Johna a Alice... John mě naštěstí nepoznal, ale o Alice to tvrdit nemůžu. Zastavila si nás a, světe div se, seřvala Vin a né mně. Vin pak odešla ven, Alice si mě odvedla do pokoje. Prohodily jsme pár slov, pak mi půjčila plášť a kravatu, přebarvila vlasy a tadá. Hrdá mrzimorská studentka!

Pak se dostáváme dál. Konečně se s Carrington chceme někam posunout. V tom našem pokusu. Akorát musí najít lepidlo... No každopádně, když jsem za ní šla, zrovna zkoušela nějakou havraspárskou prvačku. A tak jsem se musela zabavit sama. Stoupla jsem si vedle posledního panáka v učebně, přebarvila se na šedo a stála jako socha. Ale upřímně... Nebylo to moc záživný. Tak jsem si začala s tím panákem povídat. Šeptem samozřejmě. A ne! Nejsem blázen!

A jedem dál! Další téma je brutální vražda ve Watfordu... Zajímalo by mě, kdo to udělal.. Už podezřívám i Matta, protože Fi říkala, že ji nabízel nějaký rituály nebo co... Ale je to hrozný!

A dnešek.... Tedy včerejšek přesněji. Strávila jsem ho s Wennys, Katie a poté i Fi. Wennys s Fi šly spát, ale my s Katie zůstaly. Byly jsme tam tak do jedné ráno? Netuším... Ale byl to fajn den. Katie mi přirostla celkem k srdci. Je prostě živý důkaz toho, že prváci nejsou vždy tak vypatlaní a blbý. A Wennys taky, samozřejmě. Máme náhodou fajn prváky. No ale zpět k tématu. Kecaly jsme o všem možným. O její rodině, o mé mamce, o mém sebepoškozování a i o tom, jak jsem byla u Munga. Jak říkám, je fajn :-)

No a to je asi tak celé shrnutí... Zase někdy příště!