Dopis od Rosy, David

(Snad ty části s Davidem půjdou přečíst. Nemá moc ideálně nastavenou barvu emotů)

Ve čtvrtek ráno jsem si to namířila přímo na snídani, jenže co se nestalo hned po tom, když jsem vyšla z pokoje ? Zarazila mě sova. Nikdy jsem ji neviděla a tak jsem netušila, od koho mi přišel dopis. Už ta obálka byla celkem podezřelá. Byla zelená a měla pečeť Nemocnice Sv. Munga... A tak jsem ji otevřela. Psala Rosa...

Už jen ty slova mne zaskočily. Nejspíš si myslela, že na mě budou mít nějaký účinek. Jistě, nějaký účinek mají. Znepokojuje mě to. Nechci v žádném případě opustit hrad a ještě k tomu být zavřená někde na psychiatrickém oddělení nebo v sanatoriu. Nejspíš jí vůbec nedochází, že mi takhle pěkně ničí život. Tak jsem jí obratem odepsala, že se nehodlám vzdát a že se jí nepoddám. A že pokud mě chtěla najít, měla si zajít za nějakým profesorem. Koneckonců 2 profesorky ví, kde spím, ale stejně pochybuji, že by jí to řekli. A na začátku přeměn (tedy 3. hodiny) mi přišel další dopis.

To mě znepokojilo ještě víc. Každopádně teď jsou jen 4 lidi, co ví, co se v dopisu skrývá. A to jsem já, Jenifer, David a samozřejmě Rosa. David mě podporuje a je připraven se bít za to, abych zůstala na hradě. Jenifer je koneckonců smířená s tím, že mě tak jako tak najdou a odvedou. Takže nastala další "hádka".

Po celý týden se vlastně nedělo nic divného a zajímavého. S Davidem jsme si jen dohodli, kde budu přespávat, protože spát v tom pokoji (ikdyž jsem si jistá, že by Mang nebo Carrington neřekli Rose, kde se skrývám) je celkem riskantní. Raději to tady ale nebudu psát, kdyby můj deník náhodou někdo našel.

Každopádně dnešek jsem si z jedné strany užila, z druhé strany jsem se strachovala o Davida. Na začátku dne jsme si šli sednou na molo a jen tak si povídat. Chudák byl celkem nevyspaný (i já, ale já aspoň neusnula) a po nějaké době mi usnul na rameni. Potom hlavou sjel až na moje hlavy a začal mumlat ze spaní.

Byli jsme tam asi do 9 a pak jsme šli do spolky. Ano... David mě překecal, abych tam šla. Byla tam Jenifer, která si četla v novinách, a potom Fi s Kristene, které nejspíš vymýšlely nějaký plán. Popravdě ani nevím, jaký je *pokrčí rameny*. Sedli jsme si na moje oblíbené místo do rohu a zase se opakovalo to, co bylo na molu. Na mém rameni usnul a začal mumlat ze spaní. Ale tentokrát to nebyla noční můra.

Když mu hlava sjela až k mým nohám, bylo zle. Nějak jsem si toho nevšimla a on se praštil čelem do hrany stolu. Vlasy měl zakrvácené a ptal se, co se děje. Jenže ani nedokončil větu a omdlel. Jenifer zkusila najít Matta, ale ten byl pryč. Lou se tedy otráveně vydala hledat profesory, ale po asi 5 minutách se vrátila, že žádného nenašla. Lhářka ! Jen jsem nechala, aby se postarala o Davida a sama jsem se rozeběhla pro profesory. Takhle jsem nesprintovala už hodně dlouho. Ale měla jsem štěstí ! Alert byl nejspíš vzhůru a tak jsme za chvilku byli ve spolce a on ho začal ošetřovat. Nakapal mu do rány desinfekci a zavázal obvazem hlavu. Problémem bylo, že si David skoro nic nepamatoval. Sice si vzpomenul na jména přítomných ve spolce (Fi, Jen a já), ale popletl si nás. Já byla Fi a Fi byla Jen. K Jen se ani nedostal. Říkal, že se mu vybavují nějaká slova, ale neví, co znamenají. Napadla ho například formule na štít (vážně sem nechci psát tu formuli, pardon :) ) a nevěděl, co je hůlka a k čemu slouží. Nakonec z něj i vypadlo, že cítí, že jsme si blízcí, ale neví proč. Po dlouhém přemlouvání jsem ho dovedla k pokoji (shodou okolností ani nevěděl, kde bydlí) a myslím, že se zvládl převlíct sám.

Slíbila jsem mu, že se na něj zítra půjdu podívat, ikdyž mám pár hodin. Formule nevím, jestli budou, protože máme Phyre a jasnovidectví...  No nevím. Ale budu se modlit za to, aby mi všechny hodiny odpadly.

Ale zase nechápu to, čím Rosa nazvala "patřičné kroky". Nevím, jestli ze mne bude taťka sklamaný. Vždycky mě přece učil, abych mluvila pravdu, ikdyž může bolet (Na druhou stranu umím docela dobře lhát. Celkem ironie...). A jestli se co nejdřív uvidíme u Munga ? Pochybuju Roso, pochybuju. Nevzdám se bez boje. Při ruce mám pořád hůlku a nově jsem se ozbrojila nožíkem, který normálně používám na krájení přísad v lektvarech. Každopádně myslím, že se ve škole objeví ve středu, protože jen ve středu bývá v té poradně. Jsem na středu připravena. Teda byla jsem... Nevím, jak se to vyvrbí s Davidem, ale pokud bude potřeba, zůstanu s ním a neschovám se někam pryč bez něj.

Ozvu se v co nejbližší době, aby jsi věděl, jestli jsem v pořádku nebo u Munga. Přej mi štěstí v úniku před Rosou, deníčku.