Emily

Emily Harrison.. holka, o které bych neřekla, že může bejt taková.. rebelka. Je pěkná, roztomilá a milá. Ale rozhodně né na první pohled rebelka. 

Včera jsem si jen tak seděla na schodech ve vstupce, nevnímala jsem realitu a přemýšlela. Když tu najednou slyším ten hlásek s irským přízvukem. Představ si, nemluvila jsem s ní od prázdnin.. to je hrůza.. styď se, Marry! Povídaly jsme si a ona se bradou opřela o moje rameno. Takový kontakt mi dělá dobře, byla jsem ráda. Mezitím jsme se stihly pohádat s Maxem a pozdravit Thorinsona, který se nejspíš vracel z domova nebo kde to byl. Za chvilku byla večerka a mě napadlo zajít do té místnosti na patře Senter. Je tam pěkně. A tak jsme šly. Em tam prý ještě nebyla. Sedly jsme si na lavičku a za chvilku se nevinné pošťuchování změnilo na lechtací bitvu. Já si začala, přiznávám.. ale kdo ví, jestli se mi to vyplatilo. Lechtala jsem jí já a pak jsme se smilovala. Pak začala ona a smilovala se. Pak jsem jí chytila nohy a zvedla nahoru, takže si lehla na lavičku. Začala jsem jí lechtat nohy a ona byla pěkně někde. Byla to sranda ji tak pozorovat..

(díky Emušce za půjčení screenů, máš to u mě :) )

Rozhodly jsme se, že tady přespíme. Teda né tady, ale vedle. Koberec tam zasahoval až do rohů, takže jsme nemusely spát na studené podlaze. Em byla nejspíš hodně znavená, takže jsem jí musela přenést. Né, že bych to dělala nerada, celkem jsem si to užila. Vedle jsem se svlíkla jen do košile, nechtěla jsem spát jen ve spodním prádle.. ještě bych ji zkazila. Em spala skoro oblečená, neměla jen boty. Lehla jsem si a asi během chvilky usnula. Jako polštáře jsme měly mimochodem havraspárské pláště.

Když najednou ucítím něco, co mě šimrá na chodidle. Otevřela jsem oči. Spoutané jsem kravatama měla ruce i nohy k sobě, Em seděla na mně. Nemohla jsem se hnout a ta malá mrška mě lechtala na šlapkách brkem. Mým brkem. Byl výslech.

„Koho miluješ? Kdo se ti líbí? Koho máš ráda?“
„Emily!“

Po 15-ti minutovém výslechu se odsunula, protože jsem ji taky 15 minut lechtala. Podívala se na mě a já už doufala, že mě rozváže.

„15 minut už uběhlo.“
„Takže?“
„Takže budeme pokračovat.“
„Nenenene!“

Během chvilky jsem kápla božskou a pak mě rozvázala. Na protest jsem zalehla a pokusila se usnout. Em po chvilce oddechovala a něco mumlala ze spaní. Tak jsem si řekla, že jí to oplatím. Kravatama jsem jí uvázala k sobě nohy a začala brkem lechtat. Takhle to šlo nějakou chvilku dál, kdy se mi nad ní zželilo a já ji pustila.

Sedla si, vzala kravatu a natáhla ji do celé šířky. Nevěděla jsem, co se bude dít. Skočila na mě a povalila na zem. Během okamžiku jsem měla svázané ruce ke krku. Jak? To naprosto netuším. Každej pohyb rukama bolel a já se musela smířit s dalšíma několika minutama lechtání v podpaží. Nakonec mě rozvázala a prohodila něco o Nicol. Shodila jsem ji na zem, zalehla a chtěla jsem spát. Když se ke mně přitulila, rozbrečela jsem se. Neměla jsem, ale tak nějak to na mě dolehlo. Všechno to, co jsem pro ní udělala, jak jsem se k ní chovala, co jsem jí dala a tak.. všechno bylo k ničemu. Později jsme se odebraly spát.

Dnes ráno jsem se probudila a nemínila jsem s Em odejít na snídani, tak jsem ležela dál. Něco mě napadlo. Zašla jsem na kolej, vzala nůžky, strčila do brašny a šla dolů do vstupky, kde byla Alice. Po chvilce se tam objevila Em jako na zavolanou. Odvedla jsem ji nahoru do 7. patra na záchody a předala jí nůžky. Mám teď krátké vlasy, je to super změna. Už jen tu černou barvu a budu spokojená.

Jen škoda, že Em není starší.. vím, že bych na ni letěla jako divá, už teď se mi hrozně líbí. Ale nemůžu nic uspěchat. Ani nechci. Je na kluky.. líbí se jí přece Harw.