Konec roku a starosti

Zkoušky už jsou za mnou. Myslím, že to letos dopadlo celkem dobře a cítím, že postoupím. Ale větší starost mi teď dělá Lou. Nejspíš se přidala k tomu Eamovi. Nevím, jestli si s ní stihnu promluvit ještě ve škole, ale musím to s ní za každou cenu probrat. Určitě si na to zkusím najít nějaký čas. Doufám ale, že když se jí na pár věcí zeptám, neřekne to Eamovi. Budu muset věřit.

Vlastně jsou tu už prázdniny. Zítra odjíždíme z Bradavic zpět do Londýna. Už se moc těším na Katie. Zkusím překecat taťku, ať ji se mnou pustí do Kotle. Mimo to nejspíš pojedeme navštívit tetu do Francie. Už jsem tam dlouho nebyla a taky se na ni těším. A po prázdninách zase do Bradavic.

Jo a včera jsme se s Jen nějak pohádali. Vlastně to ani nebyla hádka. Spíš mě štve ta její tvrdohlavost. Má horečku 39,5 °C a nechce na ošetřovnu ani do postele. Chce prostě jen trénovat, trénovat a trénovat. Poslední dobou se mi zdá, že už nejsem mezi přáteli. Že jsem na všechno sama. Jacob umřel, Kristene se se mnou nebaví, Lou už nevídám, no a teď ta Jen. Vlastně se teď bavím jen s Jamesem, Davidem a s Fionou. Ale nikomu z nich moc nedůvěřuji. To je taky důvod, proč se nepodělím se svými starostmi. Bojím se, že když jim to řeknu, odejdou. Přesně tak, jak to měla Jen. Vlastně to ví jen Jen. Chci se svěřit, ale proč jsem tak nedůvěřivá ? Možná se překonám a řeknu to aspoň Rose. Snad bude stát za mnou.