Nemocnice sv. Munga

Pavel Callta - Terapeut

www.youtube.com/watch?v=hEsltOHZrdA

Všechno se to stalo v pondělí 1.5.1999.

Během oběda, kdy Fioně a Davidovi vyprávím o tom, jak jsme měli jednou na Dějiny Alerta, přichází nečekaná zpráva od Senter.

Ztuhla jsem. Že by Rosa ? Klepala jsem na kabinet Senter, ale nikdo neodpovídal. Sbalila jsem si věci a ve spolce se rozloučila se Shyem. Došla jsem před Velkou síň a u východu jsem zahlédla 3 postavy. Přes ty 2 přesahovala silueta mého taťky. A ti 2 ? Jedna žena v bílém oblečení a starší muž v zeleném hábitu. Postávali tam taky Fi, Matt, David a Vin. Když jsem se konečně odhodlala, sešla jsem ze schodů a nejistě kráčela k nim. Proč jsem se vlastně vzdala ? Sama nevím. Možná mi přece jen promluvila do duše Jen, se kterou jsem mimochodem mluvila v neděli. Senter se tam také za chvilku objevila. Zelenopláštík mi vzal kufr a já si už nesla jen klec s Buiem a koště. Taťka se na mě celou dobu povzbudivě usmíval. Když byl poblíž mě, cítila jsem, že jsem v bezpečí. Když jsem odcházela, Davidovi začali téct slzy. Vím, že je moc nešťastný, že jsem odešla, ale vlastně jsem neměla na výběr. Myslím, že ten muž by mě v pohodě odtáhl násilím. Šli jsme směrem k Prasinkám a odtam se přemístili k Mungovi. Nechali nás se rozloučit, za což jsem byla moc ráda. Taťka už dokonce zaháněl slzy.

,,Udělala jsem správnou věc, tati ?'' řekla Marry k Anthonymu. ,,Moje dcera dělá jen takové." odpověděl.

Ta žena mě dovedla do, myslím, 3. patra a tam jsem odložila všechny věci, které jsem měla u sebe. Nechápu proč. (Tady je trochu moje nelogika, protože Marry u sebe nemá deník :D Chtěla jsem ale, aby jste věděli, co se děje :D )Převlékla jsem se a odvedla mě na pokoj. Chvíli mi něco vysvětlovala, a když šla pro jídlo, zkusila jsem sáhnout na kliku. Bylo zamčeno. No super... Spolu s jídlem mi donesla i dopis v zelené obálce. Od Rosy...

Zjistila jsem, že na ni nemám právo být naštvaná. Pořád sice jsem, ale v hloubi srdci vím, že ji mám aspoň trochu ráda. A tak jsem přes tu ženu poslala Rose vzkaz.

S terapií začínáme zítra. Ale vím, že je mi pořád stejně hrozně. Možná proto jsem se rozhodla, že tu nabídku pomoci vezmu (Ikdyž jsem vlastně neměla na výběr, že jo...).  A ta žena říkala, že pokud budu hodná, povolí mi návštěvy. Tak snad někoho uvidím.

Co se bude dít, když se vrátím zpět do Bradavic ? Odtáhne se ode mě většina lidí jen proto, že jsem byla na léčbě u Munga ? Netuším. Ale doufám, že ne.

Měj se pěkně, Deníku. A přej mi štěstí s terapií.

Nakonec něco na zlepšení nálady. Jak má být člověk optimista, když vidí tohle (ikdyž to samozřejmě RP nevidí) ?