Rosa, Chloe, nekonečná flaška a Alashama a továrna na čokoládu

(zááááátraceně dlouhej zápis :D snad nevadí)

Za ten týden, nebo jak je to dlouho, se toho stalo opravdu moc.

Po jednom nádherném dni stráveném na pokoji mi Rosie dohodla propuštění. Mělo to ale háček. Jestli si něco udělám, jdu k Mungovi. Ale pozor ! Jestli něco udělám a někdo se to DOZVÍ, jdu k Mungovi. Tak nějak rychle ubíhaly dny a byla tu středa. Netušila jsem, že mám terapii s Rosou, protože ani nenapsala, že mám přijít. Naneštěstí jsem ji potkala, když jsem šla na večeři. A tak jsem se ocitla zase u ní v ordinaci. Něco jsme probírali, dala mi sešit, do kterého si mám psát nějaké pozitivní věci, co se mi stávají během dnů a pak jsme se nějak chytli a opět jsme se pohádali. Přiznávám ale, že to byla moje vina, protože jsem s tím začala.

Rosa sice vypadá, že je jí to líto, ale je mi nějak nesympatická a necítím z ní prostě tu důvěru a to, že jí na mě fakt záleží (opakem je paní prof. Carrington). Nevím odkdy, ale začala jsem každý večer spát v mé tajné místnůstce na patře prof. Senter. Nikdo o mně nevěděl a fakt mi to vyhovovalo.

A byl tu čtvrtek a to znamenalo přeměny, draky a tréning. Opravdu suprovej den ! V přeměnách jsem se musela naučit asi 10 formulí, jelikož jsem samozřejmě nestíhala, když jsem ležela neschopná na ošetřovně. Na konci jsem si prof. Carrington odchytla a ptala se na dárek, který jsem jí dala. Na pěknou zelenou vázičku. Taky pro mě údajně něco má. Už minulý rok mi dávala náhrdelník a naušnice, což od ní bylo fakt moc pěkné. Tak jsem se jí to rozhodla oplatit.

Draky nemusím zmiňovat. Byla to prostě super hodina. A pak tréning... Musím přiznat, že jsem si vzala koště a letěla rychle na hřiště. Samozřejmě pozdě. A až v šatně jsem si uvědomila, že nemám oblečení na famfrpál. Takže jsem letěla zpět pro oblečení a zpět na hřiště. Každopádně myslím, že dopadl dobře. Fionka se stala naším odrážečem a David střelcem (ikdyž tam nebyl). Když jsme odcházeli, Matt tam mě, Nicol a Fionku zamčel a šel prý pro Whiskey. A pak začal závod. Kdo vyhraje, polije ty ostatní kotlíkem vody. A hádej, kdo vyhrál ? No já přece :D Nikoho z těch tří totiž nenapadlo použít koště. Večer jsme pak ještě hráli flašku, u které jsme se všichni dost pobavili. A nebyla bych to já, abych nevymyslela suprovej úkol pro Fionku.

(Překlad : Profesor Alert strhává body za nesmyslný věci a má velice pěkný kabinet, kde vaří jedy a zavírá tam děti)

A tak se to přehouplo v pátek. Vlastně se nestalo nic zajímavého. Jen jsme zase hráli flašku, Nicol se nechala polít nějakým blivajzem a Mára si zase namaloval rty rtěnkou, po které dělal zvířecí zvuky. Jamesův nápad - měl ji od taškáře.

A dnešek. Zatím nejaktivnější den z tohoto týdne. Nicol jsme zadali, že musí dát nějaký dárek Alertovi. Sice jsem neřekla, že osobně (a to mě koneckonců fakt mrzí !), ale co no. Teď už to nespravím.

A nastal večer. Nejrušnější část dne. Chtěla jsem být k Jen upřímná a tak jsem jí ukázala, že se zase řežu. Nebyla moc nadšená a potom na mě i křičela. Odebrala jsem se do svého tajného doupěte a čekala, že přečkám noc. Ale nestalo se tak. Najednou jsem v rozhlasu zaslyšela svoje jméno. Proč bych sakra měla někam chodit, když chci být sama ?! Takže po nějaké době bylo druhé hlášení.

Nakonec mě našla Vin a přivedla prof. Mang. Nikdy dřív jsem si s ní nepovídala. Vlastně jo ! Jednou, když jsem od ní chtěla nějaké nepotřebné věci do tomboly. Říkala jsem jí, že chci být sama a že nechci jít na pokoj. Že nechci spát na koleji. Tak se rozhodla, že najdeme nějaké místo, kde budu moci spávat. Místo mého úkrytu jsme našli nepoužívaný kabinet prof. Roche. Velký a pěkný. Má dokonce krb a postel. Ten můj dřívější úkryt měl maximálně stolky a židle a otevřené okna. Prof. Mang na mě působí celkově moc mile. Sama o sobě dokonce řekla, že je taková puberťačka a já potichu souhlasím. A opravdu mi chtěla pomoci !

Nesmím nikomu říct, kde přespávám, mám chodit na hodiny a mám na sebe dávat pozor a neubližovat si. Tu 3. věc jsem jí ale nemohla slíbit. Nakonec jsem jí řekla, že kdyby měl někdo z profesorů vědět, že jsem tady, ať je to prof. Carrington. Neměla výhrady. A odešla.

A teď jen dopisuji poslední řádky v té pohodlné postýlce. Dobrou noc !