Sen

(Inspirovala jsem se Narionovým stylem :)  Snad to nevadí)

Byla strašidelná noc a mladá hnědovlasá dívka spolu s vyšší a starší zrzavou dámou a s malinkou holčičkou, jako by své matce z oka vypadla, kráčela po temné uličce, kde namátkou problikávaly světla. Všechny tři zabočily za roh a šly dále. V půlce cesty zhasla všechna světla a ony zamrkaly. Starší žena chytla děvčata kolem ramen a přitáhla je co nejvíce k sobě. Pomalu a nejistě kráčela dále, když před nimi zablikalo světýlko. Ale nebyla to žádná hlavní třída, kdepak. Světýlko se pořádně rozsvítilo a tak se na chvíli cítily dezorientované. Světýlko zablikalo a zhaslo, zároveň se však rozsvítilo jiné slabší světlo za nimi. Uslyšely kroky. Světlo zasvítilo místo na ně, tak před ně. A před nimi se najednou objevila silueta člověka. Černě oděný muž s kapucí na hlavě si to vykračoval přímo k nim. Jeho vysoké boty klapaly o chodník. Žena spolu s děvčaty začala couvat. Když v tom narazily. Zdroj světla vycházel z baterky, kterou držel v ruce další zahalený muž. Žena jen vykřikla a přitiskla k sobě dívky. ,,To je pěkná kořist, nemyslíš, Arthure ?'' zachraplal muž. ,,Zrovna jsem myslel na to stejné, Harry.'' odpověděl hlubokým hlasem, který v ženě a dívkách nahnal strach, muž s baterkou v ruce. Muž jmenovaný jako Harry strčil ruku do kapsy a druhý jen přihlížel. Žena už věděla, co se stane a pokusila se o útěk. Ovšem muž s baterkou, Arthur, jim zablokoval cestu. ,,Snad se nebojíte, kočky ?'' šeptnul pobaveně. Harry vytáhl z kapsy zbraň a namířil ji na ně. ,,Ne !'' vykřikla Marry. Harry dal mírně hlavu na stranu a vycenil na ni zuby. Dal prst na spoušť. ,,Sbohem. Prokázala jste nám jistě velkou službu,'' zachraplal Harry. Arthur párkrát přikývnul. V tu chvíli by každý procházející slyšel výstřel, ale bylo už pozdě a venku se nikdo nenacházel. Po výstřelu byl slyšet dětský křik a boty dupající o zem. Utíkali. Nyní byl slyšet jen dutý pád na zem. Marry se sklonila nad matčinou zakrvácenou tváří. Žena se naposledy usmála a řekla : ,,Miluju tě, drahoušku.'' A její oči byly najednou prázdné...

Devče se prudkým trhnutím probudilo a dezorientovaně se kouklo kolem sebe. Měla propocené celé pyžamo a kotě, které jí spalo po boku, se na ni koukalo svýma pronikavýma očima. Marry zhluboka dýchala, ale nedokázala zadržet slzy. Zabořila hlavu do polštáře a zamumlala : ,, Bui, kéž by můj život byl tak pohodový, jako ten tvůj.'' Nahmatala hlavu kotěte a podrbala ho za ušima. Poté se rozplakala.