Už to v sobě nemůžu dál dusit
16.11.2015 20:05www.youtube.com/watch?v=8x2tG4X0cdc
(RP toto nevíte. Neničte prosím hru ostatním hráčům. Děkuji.)
„Neexistuje rychlejší způsob ke změně než přes bolest a utrpení.“ - Cornelius
A já s ním naprosto souhlasím... Je čas se vypsat...
Jak by to popsal strýc Oliver...
"Pocit, že k Tobě ta druhá osoba neoddělitelně patří, že ztratit ji je jako ztratit ruku nebo nohu... Pocit, že mít ji vedle sebe je potřebné jako vzduch který dýcháš a krásné jako nasát vzduch po letní bouřce."
Už to bude rok, co to ve mně je. Prostě k ní už delší dobu něco cítím. Něco, co jsem necítila k Jacobovi ani k Davidovi. Začalo to nejspíš u Munga... Byl to jeden z důvodů, proč jsem se rozešla s Davidem. Vždy, když ji vidím usmát se, jako bych roztála. Jako by mi něco začalo plápolat u srdce. Něco hořet, něco hřát... Toužím celé dny po tom, abych ji jen zahlédla. Abych ji jen pozdravila. Aby mi jen věnovala jeden z těch mnoha úžasných úsměvů. Ty modré oči mi dodávají jistotu. Kvůli ní bych šla kamkoliv a udělala cokoliv.
Zkrátka... Co jiného říct?
Nicol
